6. kapitola

(Speciál)

Vize, sen a oznámení

Jason vkročil do „místnosti“ v jejímž středu byla šachta. „Alice, co to je?“ zeptal se, ale nikdo mu neodpověděl. Otočil se tedy, ale Alice za ním nestála, viděl jen dveře, ze kterých vychází světlo. Po chvíli se ale dveře zavřeli a Jason se ocitl v úplné tmě, tedy ne ve tmě, jelikož upíři v ní vidí. Najednou se mu pod nohami ztratila zem a padal volným pádem někam do středu země. Nemohl se o nic zachytit, připadalo mu to, jako kdyby padal několik minut, ale stále byl na stejném místě. Po čase, který Jason nedokázal určit, dopadl na zem. Vstal a uviděl Amelii. Řekla:“Jasone pojď za mnou, ovládneme svět. „ a hlasitě se zasmála. Po té viděl Scotta na koni v římském Koloseu, za doby největšího římského vzrůstu. Pak jak on s neznámou dívkou bojuje proti Ameli. Křičící lidi v Benátkách, potopy, zemětřesení, zkázu světa. Nakonec viděl starověkou listinu s nápisem; KR SrenIL 

-nebo alespoň tak to Jason zahlédl. Poté se Jasonovi rozplynul svět a otevřel oči. Připadal si zmateně, nevzpomínal si, že by je zavíral. Uviděl Alici, jak s nějakou dívkou (ne ta z vidiny) na něj křičí: „Jasone! Prober se přece! Jasone!“ „Jsem v pohodě Alice.“ řekl a motala se mu hlava. „Krouisrenýl.“ zamumlal si pro sebe nápis, který před chvílí viděl. „Co to říká?“ zeptala se Alice doposud neznámá dívka. Jason si uvědomil, že ten nápis uměl přečíst. „Nemám tušení.“ odpověděla Alice. „Jasone, toto je moje sestra Kate.“ „Těší mě.“ řekla dále dívka v fialových šatech, obšitými modrou stuhou a podala mu ruku. „Mně také, jsem Jason-“ pokračoval: „-no, to ty vlastně víš.“ Byl v dívčině pokoji, fialově vymalovaným, měl stejnou barvu jako její šaty a po krajích zdi měl jemně modrou barvu. Ani spousta obrazů, jako v celém domě zde nechyběla. Většinou to byly moderní obrazy s různými flíčky, cákanci,… a mnoho dalších. Jason malířství nikdy nedokázal moc ocenit, ale najednou se mu všechny líbily, nejvíce …. „Jasone, pojď, ukážu ti bratra, nejstaršího, Jacka.“ přerušila jeho myšlenky. „Mimochodem Kate má stodvacet- teda 17 let.“ opravila se, když na ni sestra vrhla necitelný pohled. „Tak už poď, ať ho zastihneme a neodejde za svou milou!“ Alice otevřela dveře a se svojí sestrou se zachechtaly. Jason vyšel z místnosti a ujistil se, že za ním stojí Alice. „Tak ahoj, Jasone!“ rozloučila se Kate. Stál s Alicí v chodbě, před nimi stály po obou stranách schodiště a dveře. „Tam je sál.“ prohodila Alice a ukázala na dveře. Poté se vydala k pravému schodišti, vystoupaly po něm a před nimi byly dveře. Alice zaklepala a až se za nimi ozvalo „dále“, otevřela a vešli dovnitř. „Ahoj Jacku, toto je Jason.“ „Vítej Jasone, takže vy teď spolu chodíte?“ zeptal se a zachechtal se.  „Ne to je tvůj nový bratr!“ odsekla Alice. „Takže ty chodíš se svým bratrem?“ Alice jen mrkla na Jasona, aby šel a vyšli z místnosti. „Promiň, nevšímej si ho.“ vyzvala Jasona. Seběhli ze schodů a vyběhli další po levém a bez zaklepání vkročili dovnitř. Nikdo v něm nebyl; „Toto je tvůj pokoj.  Byl Ameliin.“ Pokoj byl nádherný, až na to, že byl duhově vymalovaný. Alice se nabourala do jeho myšlenek. Usmála se a řekla: „Neboj, můžeš si ho přemalovat.“ nastalo zase to trapné ticho. „No tedy, nechám ti trochu soukromí.“ přerušila jej Alice a odešla z jeho nového pokoje. Sedl si na válendu a vzpomněl si na fotku Alice. Měl ji pořád u sebe a od doby kdy ji cestou domů; toho osudného večera nechal vytisknout, neměl čas si ji prohlédnou. Teď byla ta správná chvíle. Vytáhl pomačkanou, vlhkou fotografii a rozložil ji na válendu. Viděl místo, kde ji pořídil, školní šatny. Okolí bylo vidět zřetelně, ale místo, kde měla být Alice bylo prázdné, trošku rozmazané. Avšak když se podíval trošku blíž, uviděl její oči. A jelikož upíři vidí na velkou blízku, uviděl v nich odraz, jakési knihy. Otočil se a uviděl v malé knihovničce knihu s nápisem Apokalips Legends. Vstal, otevřel ji a kniha ho vtáhla dovnitř, jokoby do příběhu. Tentokrát stál na vyčnívající skále, okolo níž bylo rozbouřené moře, zatažená obloha. Pak náhle se mys s  Jasonem ulomil a spadl do moře. Jason si uvědomil, že je suchý a ocitl se na louce, kde je válka. Až po nějakém čase si uvědomil, že to je válka upírů, proti lidem. Spatřil i sám sebe jak bojuje po boku Amelie, zabíjí lidi. A viděl dívku, tu s kterou bojoval proti Amelii v minulé vizi ležet na zemi, ruka se jí nehýbala, zabil ji Jason. Několik mrtvých leželo všude, spousta krve. Probral se ležíc ve svém pokoji, vstal otevřel balkonové dveře, vyskočil na zem. Všude bylo mnoho lidí, Jason je všechny pozabíjel. Najednou opravdu otevřel oči, byl v nějaké místnosti. 

„Jsi v pořádku, Jasone?“ křičelo několik hlasů přes sebe. „Jo, jsem.“ Odpověděl a uvědomil si, že sedí na židli. Potom vstal Jay, jeho nynější otec a promluvil: „Toto je Jason. Váš nový bratr.“ Jason se otočil a uviděl šest upírů, včetně Charlie.  Pět sourozenců pomyslel si. Jay dále pokračoval: „Stěhujeme se do Itálie. Zítra.“ „Ne! Cože? Kvůli němu?!“ vykřikl Jack, vstal a ukázal na Jasona. „Jacku!“ vykřikla Charlie. On však pokračoval dál: „Já se nikam nestěhuju! Neoddělím se od Eriky. Předevčírem se dozvěděla o…! Zůstávám!“ a vyběhl z místnosti, Scott ho následoval. „Kdy?“ zeptala se Alice. „Zítra.“ odpověděl Jay.