5.kapitola

Nová vampíří rodina

Jak tak běželi, tak asi po deseti minutách se ocitly u velké vily. Byla mezi skalami, několik kilometrů od Goathlandu. Venku bylo krásně, teplo, Jason si říkal, jak ta noc, při jeho proměně mohla být tak chladná, taková bouřka. Nevěděl, jak je to dlouho, je to den, pár hodin, týden? Každopádně právě teď stál u té dřevěného třípatrového domu. Otevřela dveře a pobídla Jasona, který se ještě pořád díval na její domov: „Jasone? Haló, tak poď!“ „Jo, jasně.“ odpověděl a vešel dovnitř. Uviděl po stěnách několik nádherných starých, ale i nových obrazů většinou ve zlatých rámech. Několik metrů od dveří po pravé straně byly široké schody se zábradlím. Nechyběl ani věšák na kabáty. Šli ke dveřím, na konci předsíně a Alice je otevřela. Vešli do místnosti, která měla bílé stěny. Velká pohovka před televizí, na níž seděl asi 15-ti letý kluk, upír. „Ahoj Scotte, kde jsou Jay a Charlie?“ zeptala se jej Alice. Chlapec se ani neotočil a řekl

„Jsou na zah…“ ale nedokončil větu, jelikož ucítil přítomnost dalšího upíra, to byl Jason. „Kdo to je?“ zeptal se Scott nervózně a vstal. Díval se Jasonovi přímo do očí. „To je Jason… no víš… Ameli ho… no, prostě ho kousla Amelie!“ Jak se Jason podíval do výrazu Skotta, věděl, že nebudou přáteli. „Jsou na zahradě…“ řekl Skott hlasitě a z jeho tónu hlasu bylo poznat, že není rád, že si Alice někoho přivedla. „Jasone.“ Řekla Alice a Jason věděl, že má jít za ní. Proběhla otevřenými skleněnými dveřmi a Jason za ní. Když se ocitl na velké zahradě, neviděl žádné zvíře, vlastně ani nechtěl žádné vidět, tato představa ho děsila, jelikož vždy zvířata miloval. V půlce zahrady, uviděl pána v košili a klobouku jak čte u malého stolku knihu, nebo co to bylo. A paní středního věku jak v plavkách pod slunečníkem a nohama v bazénu poslouchá Mp4. Takhle si Jason Alicinu rodinu nepředstavoval, Alice se usmála a on si uvědomil, že mu čte myšlenky. Poté přišli k dvojici a žena řekla: „Ahoj Jasone, vítáme tě…“ vyndala si sluchátka z očí a pokračovala: „já jsem Charlie, a toto“ ukázala na muže v letní košili „je Jay, jsme Alicini -ukaž Jasonovi dům", řekla žena, a tak Alice vzala Jasona dovnitř a ukázala mu ještě taneční sál. Prádelnu, koupelnu, svůj pokoj. Její pokoj měl schody, ale Jason nevěděl, kam vedou. Byly úzké a krátké v jejím pokoji měla mnoho plakátů zpěváků a herců, počítač, televizi, válendu, stolek, obrazy jednoho malíře a mnoho dalších věcí. „Jasone, sedni si a počkej.“ řekla Alice. Vyběhla po schodech a Jason vyděl, jak vyskočila ven. Seděl a nevěděl, co dělat, tak si ovladačem, který ležel na Alicině válendě zapnul televizi. Zrovna v ní dávali zprávy: „Několik dětí, kterých se ztratilo se nenašlo, doporučujeme všem občanům Goathlandu a okolí, aby jejich děti nevycházeli z domu. Rodiče zmizelých dětí jsou zoufalí, můžete jim pomoci každou informací, znovu prezentujeme fotky pohřešovaných…“ v televizi se objevilo několik fotografií, mezi nimiž byla i Jasonova. „…Máte-li nějaké informace, neváhejte volat na tel.: 9652350.“ Vypnul televizi a chvíli díval se z okna.

Po chvíli přiběhla, vyskočila na okno a vešla dovnitř. „Jasone, vypadá to, no mluvila jsem s rodiči, musíš s naší rodinou bydlet, naučíme tě ovládat se žízni, používat schopnosti. Jinak vyvraždíš celé město a to nechceš.“ řekla Alice. Nastalo ticho a po chvíli přece jen Jason promluvil: „Tak dobře, ale tvůj bratr Scott mě nesnáší, přitom se ani neznáme.“ „Ze Skotta si nic nedělej a spřátelíte se.“ odpověděla Alice. „Pojď, ukážu ti moje- chci říct tvoje sourozence." Vyběhla po jejích schodech, avšak Jason zůstal dole stát. „Pojď, chovej se jak doma, vždyť je to tvůj nový domov.“ pobídla ho. Tak teda vyběhl po schodech a uviděl druhou část pokojíku, v němž bylo několik obrazů a stolek s líčidly, zrcadlem, atd… Otevřeli dveře, které nikam nevedli, pod nimi byla prázdná šachta.