1.    Kapitola

Prolog

Je tma, bouřka, tak silná že z žádného domu nevyjde ani noha. Avšak v dálce se rýsuje postava v modrém plášti. Několikrát se zastaví a otočí se, jelikož něco tuší. Ví, že ho někdo sleduje. Ta tajemná postava je Jason Graeson. Právě se vrací z výzkumu.

Sledoval dívku jménem Alice, která se před pár měsíci přestěhovala do Goathlandu, do Jasonova rodného města. Od doby kdy se zde bydlí se svojí mámou a tátou beze stopy zmizelo několik lidí. Jason tuší, že to má s ní co dočinění a ví, že je to nebezpečné, ale chce odhalit skutečnou pravdu. Cestou se zamýšlí se nad svým dnešním úspěchem: pořídil fotku Alice, nahrál její hlas, sledoval ji až do jejíh…

Náhle jeho myšlenky přerušily zvuky. Slyší zvuky kroků, je si zcela jist že slyšel kroky, slyšel je tak zřetelně, jako by někdo kráčel vedle něj. Otočí se a rozhlíží, jenže nikoho nevidí. Zrychlí své tempo a nepřestává být stále ve střehu. K domu je to už asi jenom 10 minut.  Najednou slyší, jak se zlomil strom a dopadl na zem. Strom je jen několik metrů od Jasona. Namlouvá si, že je to zásluha blesku, ale dobře ví, že ne. Dává se do běhu, jenže zakopne. Rychle se postaví a utíká co nejrychleji. Slyší, jak za ním někdo utíká. Ten někdo utíká rychle, velmi rychle. Jason se zastaví se a řekne: „Kdo jsi!? Nesleduj mě! Ukaž se!“ Slyší pomalé kroky za ním, pak, jak mu někdo dýchá na rameno. Strach mu nedovoluje se otočit, jenže ho přemůže a pomalu se otočí a vidí Alici. Neví jistě, jestli je to Alice, jelikož má na sobě kabát a na hlavě kapuci, obličej nejde zřetelně rozpoznat. Nevidí jí do obličeje, jelikož ho „Alice“ skrývá pod stínem kapuce a pod svými vlasy.

Vidí jí jen na rty a do očí, její oči jsou nebesky modré, avšak plné nenávisti. Zdálo se mu, jako se na něj dívala chladnokrevná šelma, která na něj každou chvíli skočí a roztrhá ho. „Allice… cco chchceš…“ promluvil koktavě Jason. Vlastně pořád nevěděl, jestli je to opravdu Alice. Ta neznámá osoba na něj chladnokrevně zírala několik minut a ani jeden z nich se ani nepohnul, tedy „Alice“ si pro sebe něco mumlala. A pak najednou zcela zřetelně, avšak potichu řekla: „Mám hlad…“ Bleskově oběhla Jasona, chytila ho zezadu kolem prsou a do jeho levé ruky zaryla svoje nehty, tak hluboko, že mu vystříkla z ruky krev. „ÁÁ…ne…né…pomo…c! Po…moc! To bo… Á“ Vykřikl Jason, ale údajná Alice se jen nadechla a zakousla se mu do krku. Jason už nedokázal mluvit, jen křičel: „Áááááááááá, uééééééééé“ cítil, jak se mu zakousla do krční tepny a stále ho nepřestávala utlačovat. Byla to ukrutná bolest. Údajná byla silná jako Herkules, chladná jako led a tvrdá jako kámen a rychlá jako šíp. Jason ztratil až příliš moc krve, selhávalo mu srdce.

Cítil, jak už „Alice“ nechala jeho krev krví a poslední co slyšel, bylo: „Co to děláš, Ameli…! Byl to jen kluk, nemáme pít krev z lidí!“ a pak už jen strašně slabě: „Víš co A…ce, sta…ej ..e o…se..e… a ne…íke..i…Am…“,  potom už neslyšel ani necítil nic. Byl mrtvý, ležel na mokré zemi, nic už nemělo smysl. Život, láska, utrpení, přátelství…to vše ztratilo pro Jasona v těchto minutách smysl.  Ležel na zemi vychladlý, několik vteřin, minut, hodin a zdálo se mu, že i dní. Ležel nehybně a bez pomoci sám, opuštěný.

Najednou se mu jakoby roztlouklo srdce, ale neroztlouklo, ožil, ale neožil, byl při smyslech, ale nic necítil. Připadal si jako oživlá mrtvola.