2.  Kapitola

Jak oživlá mrtvola

Jason otevřel oči, probral se, unikl smrti. Probudil se v horách, na neznámém místě, mezi kameny, mechy. Toto místo by bylo nádherné, kdyby všude nebyli mrtvoly. Všude byli lidi, zesnulí, dávno pohřešovaní.  Jason vycítil, že je to zásluha Amelie. Jenže neměl k těmto lidem žádnou lítost. Bolela ho hlava a měl žízeň, žízeň po krvi. Nedokázal to snést, popadl první mrtvou osobu a zakousl se jí do ruky. Krev byla stará, chladná a hořká. „Phuj…“ vydal ze sebe Jason. Cítil se zase živý, nebyl unavený, jediné co chtěl, byla čerstvá krev. Vstal a rozhlédl se, všude jen skály. Rozběhl se, velkou rychlostí, pak zastavil a uvědomil si, že je upír.

Rozběhl se znova, avšak skála tam končila.  Nepřemýšlel a skočil. Prudce dopadl na zem, ale nic se mu nestalo. Utíkal rychle, ale stále sledoval své okolí, najednou ucítil zvíře. Jen několik metrů od něj byla srnka, připlížil se blíž a všiml si, že mu rána na krku pořád krvácí a ruka také. Jenže svoji krev nechtěl. Upíří instinkt mu prozradil, že asi 30 kilometrů je člověk, živý člověk. „Člověk, konečně.“ Řekl Jason tajemně. Nechal srnu srnou a rozběhl se co nejrychleji uměl, cestou narazil na řeku, stál tam a zapomněl, že je upír. Pak si to uvědomil: „Vždyť jsem upír, dokážu všechno“ rozběhl se a přeskočil řeku. Přeskočil ji úspěšně a utíkal. Najednou si všiml, že cítí pach člověka, ne jednoho více, třech nebo čtyřech. „Už je to tady“ řekl Jason a šel pomalu a usmál se. Náhle je spatřil, byla to skupinka puberťáků. „Tssss“ vykřikl, ale skupinka si toho ani nevšimla.  Proto přeběhl přes lesní cestu, toho už si jeden z nich všiml. „Viděli jste to?“ řekl. „Co jako Thomasi?“ „Něco přeběhlo přes cestu!“ „Ale nepřeběhlo, srágoro.“ Posmívali se mu.

V tu chvíli Jason přeběhl po pravé straně a keře zašustěli, toho už si všimla celá skupinka a zastavila. Jason pak přebíhal kolem nich tam a zpátky. Potom běžel do lesa a zase se vrátil, vylezl na strom, ale toho si už skupinka nevšimla. Jen stála a otáčela se za Jasonem. „Neschovávej se!“ řekla dívka ze skupinky „Jo, my tě vidíme.“ podpořil ji další. Jason skočil ze stromu na zem a ruka se mu zabořila do cesty. Tam, kam mu dopadla se udělala díra. „Tak jo, ukázal jsem se vám, jak jste chtěli.“ řekl a oči mu plály, jako oheň.

Hned, jak ho spatřili a jeho červené oči, začali utíkat, celá skupinka. Každý se rozutekl jinam. Jason utíkal, jako první za Dívkou, která řekla „Neschovávej se!“

Chytl ji za ruku a hned ji kousl do krku. Dívka vyjekla: „ÁÁÁÁÁUÍ“ a pak se jen svalila na zem, bezmocná a mrtvá.

Pak si vybral jedinou osobu, kterou viděl. Byl to asi 15-ti letý kluk. Jeho přeskočil a kluk hned změnil směr, ale Jason ho jen chytil za rameno a kousl do ramene, protože kluk se vrtěl. Pak zavětřil pach další dívky, asi

16-ti leté, schovávala se u vyvráceného stromu a klepala hrůzou. Vyčuhovala jí noha a Jason dokonale napodobil hlas toho kluka Thomase a řekl: „Haló pomoc, je tu někdo?“ Dívka vylezla z úkrytu a řekla „Thoma…“ nedořekla, jelikož uviděla Jasona a křičela.

„Ahoj, jakpak se jmenuješ?“ zeptal se Jason.

Dívka se ale místo odpovědi otočila a utíkala. Jason běžel vedle ní a řekl: „Kam ten spěch!?“ V očích se mu zajiskřilo a vzal dívku za ruku a kousl ji do ni. Dívka jen zakřičela a spadla se svým bezvládným tělem na zem. Jasonovi už zbýval jen jeden kluk ze skupinky.

Viděl ho, jak se v dálce schovává na stromě. Přiběhl a zeptal: „Ahoj, Thomasi, taky máš hlad?“ Nečekal na odpověď a vyvrátil strom, na kterém Thomas byl, tak, aby zůstal pod ním uvězněný. A kousl ho do nohy, krátce, protože Thomas ječel jak malá holka: „ÁÁÁÁÁ, ííííí.“ Thomase to samozřejmě bolelo a ječel a Jason si řekl „Thomasi, Thomasi, ječíš jak malá holka.“ a hlasitě se zasmál, pak se do Thomase zakousl. Až dopil jeho krev, hodil jeho bezvládné tělo na zem. V lese bylo ticho, ozývalo se jen zpívání ptáků. Jason si sedl na kmen stromu a přemýšlel, ne nad tím, proč je zabil, ale nad tím že nevěděl, co dělat, kam jít. Nevěděl, kde je, co s ním bude. Jediné co věděl je, že je upír. Sesbíral bezvládná těla a hodil je do řeky. Sladká krev, čerstvá, teplá krev, pomyslel si Jason. Nechal těla ve vodě a šel, až narazil na svoje město. Měl chuť se pomstít všem, co se mu kdy posmívali, každému, co mu kdy stěžoval život, chtěl se pomstít každému, každého zabít.